Historie včelaření a produkce včelího vosku sahá až do hluboké minulosti. Prehistorický člověk zpočátku náhodně objevoval zdroje medu divokých včel ukrytých v dutinách stromů. Později ve středověku je začal sám cíleně vyhledávat (tzv. brtnictví). Zpravidla na úkor přežití divokých včel jim byly z hnízda odnímány celé plástve i s medem.
Později při zvýšené poptávce po tomto sladidle se objevila snaha o získávání medu i vosku stálou produkcí. Člověk začál pro včelstvo vytvářet umělé úly. Zprvu to byly napodobeniny přírody; různé duté špalky, proutěné koše utěsněné hlínou nebo slaměné úlky s jednoduchým dnem.
Že med byl ceněnou potravinou, léčivem a kosmetickým přípravkem svědčí nálezy ve starém Egyptě, Mezopotámii i Číně. Také na našem území je od 5. století n.l. prokázán obchod s medem, medovinou a voskem.
S určitou nadsázkou lze vosk považovat za určitý odpad metabolického procesu včelího organismu. Během svého vývoje se včely naučily vosk využívat ke stavbě díla, které jim slouží k líhnutí nových plodů i k uskladnění potravy. Vosk je vylučován voskotvornými žlázami mladých včel dělnic ve formě malých šupinek, kterými stavějí v úlu šestiboké buňky – budoucí plásty. A to i častokrát v případě, kdy včely nehodlají stavět. Když náhodou létavky třeba i v blízkosti úlu narazí na vosk, vůbec si ho nevšímají.
Po chemické stránce je vosk složen převážně z esterů jednosytných vyšších mastných kyselin s vysokomolekulárními alifatickými alkoholy. Kromě toho se ve vosku nacházejí uhlovodíky, volné mastné kyseliny, různá barviva a rostlinné pigmenty, živice, minerální látky a voda. Nejzajímavější ze všech těchto látek jsou právě tzv. uhlovodíky, které nejsou metabolizovatelné běžnými enzymy. V praxi to znamená, že chrání vosk před rozkladem nežádoucími mikroorganismy. Možná právě proto si našel vosk ve starém Egyptě využití při balzamování a munifikaci. Po skončení konzervačního procesu se těla mrtvých balila do voskových bandáží.
Kromě balzamování můžeme najít ve starověku mnoho dalších uplatnění včelího vosku nejen pro účely léčebné a kosmetické, ale také v dalších oblastech všedního života. Ve starověku se psalo na voskové tabulky; včelí vosk se používal na impregnaci papyrových svitků, ve starověkých hrobech se našly voskové figurky, voskové masky i reliéfy. Vosk se používal při odlévání ozdobných předmětů i zbraní.
Nahlédneme-li dále do historie včelaření a včelích produktů, zjistíme, že v některých dobách býval vosk ceněn daleko více než med, což se dnes může někomu zdát až nepochopitelné. Například proslulý perský lékař, přírodovědec a politik Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná řečený Avicenna (980-1037 n.l.) uvádí ve své knize „Osnova lékařské vědy“ mnoho zajímavých předpisů na léčebné postupy, jejichž podstatnou součást tvoří včelí vosk.
Ve středověkých klášterech byl vosk využíván při skladování vína. Aby použitý korek pro uzavření láhví lépe těsnil (soudobá technologie ještě neuměla vysekávat ideální kulatý tvar korkové zátky), vyplňovali řádoví bratři vzniklé mezery v hrdle láhve právě včelím voskem. V církevním prostředí se rovněž užívaly jinak velice drahé svíce z včelího vosku.
Nejen v kláštech ale i na panovnických dvorech se vosku využívalo k pečetění dokumentů. Později se začal pečetní vosk barvit přírodními barvivy pro odlišení společenských vrstev (tříd). Některé významné dokumenty tak měly po svém obvodě přivěšeno až sto pečetí.
Ve Skandinávii sloužil vosk po staletí jako vosk na lyže. Vosk sloužil k ošetření dřeva. Aplikoval se i při postříbřování a pozlacování povrchu dřeva, zejména u řezbářských děl, nábytku a interiérových doplňků. V jiné profesi sloužil k izolaci lodních trupů. Uplatnění našel také v sochařství: sádrové sochy se voskovaly, aby získaly vzhled slonové kosti. Z vosku byly vyráběny umělé květiny a ovoce. Voskové pochodně a voskové svíce známe a používáme doposud. Oblíbená byla enkaustika- malba barevným voskem. Z Indonézie se rozšířilo batikování. A v neposlední řadě je využíván přímo v samotném včelařství.
Z celého výčtu je patrné, jak pestrou škálu použití měl a má právě včelí vosk. V další části našeho pojednání se zaměříme na jeho léčebné vlastnosti a použití v kosmetice i lékařství.
Použitá literatura
ČIŽMÁRIK, J. Z konference vynálezců a zlepšovatelů ve včelařství. Včelí produkty a apiterapie. Včelařství, 1999, roč. 52, č. 10, s. 222.
MARGARITOPOULOS, P. Nevčelařské využití včelích produktů: včelí vosk. Včelařství, 2009, roč. 62, č. 8, s. 240-241.
Léčebné vlastnosti včelího vosku. Včelařství, 1998, roč. 51, č. 9, s. 201.
PAGAČ, M. Vosk a jeho použití. Včelařství, 1996, roč. 49, č. 8, s. 175.
Scented Jar candels. [online]. [cit. 3. května 2010]. Dostupné z World Wide Web: <http://www.bestscentedjarcandles.com/blog/>.
ZAMAZAL, J. Kratochvilné povídání o včelách, medu a včelích produktech. Jakož i o tom, co bychom mohli a měli znát. Cygnus, 2002, 15 s.
